“Chceš slyšet moji novou krátkou povídku?”
“Ano, přečti mi ji.”
Zima 1970. Ema nasadí svému medvídkovi čepici. “Musíš si taky vzít šálu, jdeme bruslit na Šusťák.”
“Ale Emo, ten rybník se jmenuje Pusťák,” opravuje tatínek.
Ema neváhá a odpovídá: “Ale my s medvídkem tomu říkáme Šusťák.”
Z toho vyplývá, že se karakter utváří už od čtyřech let.
“To je hezká povídka, miláčku, ale je to ‘charakter’, ne karakter.”
Neváham ani vteřinu. Bojovnĕ se dívám na svého partnera: “Ale my s medvídkem tomu říkáme karakter.”
Válor, 2020