Rubrika: UKV

“Promiňte, pane, ale já už tady čekám celé odpoledne a pořád jsem ještĕ nebyla na řadĕ.” “Jak se jmenujete?” “Šindelářová” Pán za přepážkou u cizinecké policie v Rotterdamu se na mĕ dívá sklenným výrazem. “Můžete mi to napsat?” Svým krasopisem napíšu své příjmení a posunu papírek jeho smĕrem. “Jó, sin-dej-la-rou-fa, my jsme vás už třikrát volali!” Moje diakritická znamínka naturalizaci […]

Číst dál

Dva chlapíci v montérkách přivezli náš nový sporák a hned ho zapojují. Jen tak jednoduché to není. Musí udĕlat nový přípoj na plyn, vyvrtat ventilační otvor do tvrdé venkovní zdi a pak ještĕ vyrovnat sporák do správné polohy. Potom kontrolují všechny hořáky. “Servis je pro nás moc důležitý, seňora. Tohle je malá vesnice, nemůžeme si dovolit, aby s námi byli […]

Číst dál

Obchody jsou zavřené, nesmíme dál než do vsi, ale žádný problém. Máme Juana. Rozbije-li se pračka, Juan sežene novou. Máme-li chuť na rybu, Juan zavolá známému obchodníku s rybami a druhý den už na nás čeká auto u silnice s naší objednávkou. Dochází-li pomeranče, je třeba se jen zmínit a Juan přinese další ohromný pytel s právĕ natrhanými, voňavými. Ještĕ […]

Číst dál

“Chceš slyšet moji novou krátkou povídku?” “Ano, přečti mi ji.” Zima 1970. Ema nasadí svému medvídkovi čepici. “Musíš si taky vzít šálu, jdeme bruslit na Šusťák.” “Ale Emo, ten rybník se jmenuje Pusťák,” opravuje tatínek. Ema neváhá a odpovídá: “Ale my s medvídkem tomu říkáme Šusťák.” Z toho vyplývá, že se karakter utváří už od čtyřech let. “To je hezká […]

Číst dál

“Vy máte mandloňe? To je krása, až budete sklízet, tak nĕjaké pošli, mandle jsou strašnĕ drahé.” Sklizeň mandlí:Položíš kolem stromů sítĕ. U tĕch, co rostou ve svahu (a to oni dĕlají, když bydlíš v horách), to je dost složité postarat se o to, aby se ti sklizeň neskutálela dolů. Pak vezmeš dlouhý klacek a mlátíš jím o vĕtve, aby mandle […]

Číst dál