Autor: emasindelarova4

“Chceš slyšet moji novou krátkou povídku?” “Ano, přečti mi ji.” Zima 1970. Ema nasadí svému medvídkovi čepici. “Musíš si taky vzít šálu, jdeme bruslit na Šusťák.” “Ale Emo, ten rybník se jmenuje Pusťák,” opravuje tatínek. Ema neváhá a odpovídá: “Ale my s medvídkem tomu říkáme Šusťák.” Z toho vyplývá, že se karakter utváří už od čtyřech let. “To je hezká […]

Číst dál

“Vy máte mandloňe? To je krása, až budete sklízet, tak nĕjaké pošli, mandle jsou strašnĕ drahé.” Sklizeň mandlí:Položíš kolem stromů sítĕ. U tĕch, co rostou ve svahu (a to oni dĕlají, když bydlíš v horách), to je dost složité postarat se o to, aby se ti sklizeň neskutálela dolů. Pak vezmeš dlouhý klacek a mlátíš jím o vĕtve, aby mandle […]

Číst dál

‘Giri’ je bílý cizinec. Vĕtšinou je dlouhý, bonďatý, má modré nebo zelené oči a nemluví španĕlsky. Anebo špatnĕ. Můj partner tuto řeč sice obstojnĕ ovládá, ale i tak s ním Pedro jedná jako s ‘girim’. “Ty, tady, tohle pryč.” “Myslíš, že bychom tenhle strom mĕli pokácet, Pedro?” “Jo. Ty: pila, zzz, strom kaput.” “Plnĕ s tebou souhlasím. Potom bychom mĕli […]

Číst dál

Pedro prochází naší zahradou a mává holí. Vĕtve mandloňů, do kterých klepne, se musí ořezat. Nad čím mávne holí musí pryč. Mišpule a fík mohou zůstat kde jsou. Ostružiny, které terorizují naši zahradu, klasifikuje Pedro jako ‘mierda’, volnĕ přeloženo jako ‘svinstvo’. Také pár mladých mandloní spadá do téhle kategorie. Podle Pedra je půlka naší zahrady ‘mierda’.   Malinký pomerančovník se […]

Číst dál

Jako teď hodnĕ lidí, i my máme domácí vĕzení. Uvízli jsme v našem domku ve Španĕlsku. Každý tu dodržuje všechna nařízení ohlednĕ Corony a snaží se být jako vždy přátelský a nápomocný. Rob se právĕ radí se dvĕma sousedy. Naše zahrada byla dlouhá leta zanedbávána a teď by vážnĕ potřebovala pročistit. Jeden a půl metru odstup je pro Španĕla strašná, […]

Číst dál