Dvojnožci Jsou Pitomí
Deník Kocoura Mojo
1. Moji Dvojnožci
V mém domĕ bydlí dva dvojnožci. Sameček a samička. On nemá vůbec žádnou srst na hlavĕ, ona má dlouhou srst. Podle toho je rozeznávám. Samička dvojnožec umí chodit skoro tak tiše jako já. To třeba piju mléko z kastrůlku v kuchyni, když najednou stojí za mnou a syčí. Oni mi takhle zkoušejí poroučet a hrát si na pány. Taky prskají, když v noci venku zpívám s ostatními. Přitom sami neumí vůbec zpívat. Sameček vříská moc hlasitĕ a škrábe přitom na kus dřeva s dlouhýma fousama. To já koukám abych zmizel. Pokud ovšem nechají otevřené okno. Dvojnožci jsou fakt pitomí.
2. Nespravedlnost
To je ale nespravedlnost! Já jsem si tak krásnĕ škrábal na pohovce, když najednou přišla samička dvojnožec a začala na mĕ syčet. Zvedla mĕ a vyhodila ven. Jako za trest. A přitom sama taky škrábe, dost často. To sedí u stolu a škrábe dlouhým nehtem na kus papíru. Používá vždycky jenom jeden. A ten nehet ani neroste na její tlapce. Schovává si ho v kalíšku na stole. Její nehet nechává za sebou dlouhé kudrliny a čárance a ona se u toho ještĕ usmívá a tváří se důležitĕ. Samička dvojnožec je fakt pitomá.
3. Kout Kde Prší
Moji dvojnožci mají v domĕ kout, kde prší. Oni si tam lezou dovnitř a stojí v tom dešti, úplnĕ sami od sebe. Vĕtšinou po jednom, nĕkdy spolu. Já sedím o kus dál a koukám na nĕ. Neuvĕřitelné. Že nĕkdo schválnĕ stojí v dešti! Všiml jsem si, že sameček má srst po celém tĕle, kromĕ na hlavĕ. A samička přesnĕ naopak. Chudáci. Třeba to tak mají všichni dvojnožci, nevím. Když přestane pršet, oni vylezou a já jdu dovnitř a piju tu dešťovou vodu. Na to přece voda je, ne? Oni se tomu smĕjou. Dvojnožci jsou fakt pitomí.
4. Oni se nemyjou!
Dvojnožci se nikdy nemyjou. Já je už nĕjakou dobu pozoruju, ale nikdy jsem ještĕ nevidĕl, že by se myli. Mají na to taky moc krátký jazyk. Navíc jsou strašnĕ nešikovní. Nemůžou si ani olízat záda. Podle mnĕ si nedosáhnou jazykem na prsty u zadních nohou. Taky si vůbec nepomáhají, jako to dĕláme my. Nĕkdy dĕlají nĕco, co by se nechalo přirovnat k mytí. To jeden dvojnožec sahá tlapou tomu druhému na záda a nĕkdy taky na hlavu. Ale je to asi spíš hraní. Čistí z toho nikdy nebudou. Dvojnožci jsou špinaví. A taky trochu pitomí.
5. Tlustý Dvojnožec
V mojí ulici bydlí tlustý dvojnožec. Já myslím, že mĕ nemá rád. Nikoho z mého druhu. On má doma štĕkače. Vĕtšinou to nejde dohromady. My mňoukači se taky moc nekamarádíme se štĕkačema. Nedávno na mĕ štĕkali oba dva, když jsem se přiblížil k jejich domu. A já se přitom jenom chtĕl podívat, jestli tlustý dvojnožec projde brankou. On je totiž mnohem širší než jeho fousky. To by vážnĕ nemĕl dĕlat! Jak pak může vĕdĕt, jestli se nĕkam vejde nebo ne? Tlustý dvojnožec je fakt pitomý.
6. Plechovka na Kolečkách
Dvojnožci mají velkou plechovku na kolečkách a v ní se nĕkdy kutálejí pryč. Já si myslím, že to dĕlají, protože mají jenom dvĕ nohy a tudíž nemůžou moc rychle bĕhat. Když chtĕjí nĕkam rychle dobĕhnout, tak na to potřebujou kolečka. Mají takových koleček víc. Nĕkterá si dávají rovnou na nohy. Na nĕkterá si sedají. To vypadá vážnĕ divnĕ a legračnĕ. Nejlegračnĕjší je veká plechovka na kolečkách. Tam se vejde nĕkolik dvojnožců najednou. A nĕkdy naládujou plechovku úplnĕ plnou všemožnýma vĕcma a pak se do ní ještĕ nacpou sami. Dvojnožci jsou fakt pitomí.
7. Mali Dvojnožcivojnožci
Existují také malí dvojnožci. Myslím, že jsou to mláďata a že ještĕ vyrostou. To aspoň doufám. Protože já malé dvojnožce nemám rád. Dĕlají šílený rámus, vřískají, bĕhají za mnou a snaží se mĕ chytit a nosit. Samé vĕci, které naprosto nesnáším. U nás doma se taky nĕkdy objeví takový malý dvojnožec. Asi k nám patří, protože taky dostává jídlo a spí v podkrovním pokoji. Nota bene v mojí posteli. Poprvnĕ jsem se ho leknul. Od té doby se vždycky napřed dobře dívám, než vejdu domů, jestli tam je, to totiž radši spím venku. Malí dvojnožci jsou pitomí.
