V Andalusii je pořád ještĕ zvykem platit opravdovými penĕzmi. Banka je v naší vesnici budova, která má velmi krátkou otvírací dobu a lidé ji navštĕvují hlavnĕ proto, aby si odtud odnesli peníze v kapse. Internetu se tady u nás moc nevĕří. Takže je třeba mít nĕjaké peníze v hotovosti pořád doma, kdyby třeba přišel pán s plynem, anebo řemeslník pro peníze za udĕlanou práci. Jako dneska Pepe. Nečekali jsme ho. Ale Pepe hrdĕ prohlásil, že jeho firma má bankovní účet, na který můžeme zaplatit. Předal nám fakturu, což je v tomto připadĕ papír na kterém stojí součet dvou položek a v hlavičce číslo účtu.
‘A číslo faktury nemáš, Pepe? Jak budeš vĕdĕt že to je ode mĕ?’
‘Robert, ne? Bude tam u toho tvoje jméno.’
Robert chvíli neví co říct. Pak se Pepemu rozjasní tvář. Má bezvadný nápad:
‘Víš co? Napiš mi tady tvoje příjmení!’
Válor, 2021